Janov (Itálie)

Janov
Genova
Collage Genova.jpg
Janov – znak
znak
Janov – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice 44°25′ s. š., 8°56′ v. d.
Nadmořská výška 20 m n. m.
Stát ItálieItálie Itálie
region Ligurie
provincie Genova
Janov
Janov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 240 km²
Počet obyvatel 580 097 (2018)[1]
Hustota zalidnění 2 417,1 obyv./km²
Správa
Starosta Marco Bucci (od 2017)
Oficiální web www.comune.genova.it
Telefonní předvolba + 10
PSČ 16121–16167
Označení vozidel GE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janov (italsky Genova [ˈdʒɛːnova]IPA, ligursky Zena) je italské město, hlavní město oblasti Ligurie a provincie Genova. V minulosti byl významným přístavem ve Středozemním moři a hlavním městem mocné a bohaté Janovské republiky. I dnes je nejdůležitějším italským přístavem, jedním z největších ve Středozemním moři a v Evropě. Je sídlem univerzity, založené 1481, dalších vysokých škol, kulturních institucí a arcibiskupství. Janov má přibližně 580 tisíc[1] obyvatel a je šestým největším italským městem (po Římě, Miláně, Neapoli, Turíně a Palermu).

V roce 2004 se Janov stal stal Evropským hlavním městem kultury, v roce 2006 byla část historického centra Janova zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO – ulice Le Strade Nuove a přilehlé patricijské paláce Palazzi dei Rolli.[2]

Město, které se táhne asi 35 km podél pobřeží Ligurského moře, je strmými svahy Apenin dodnes odříznuto od chudého a zčásti vylidněného vnitrozemí. Je tak přirozeně orientováno k moři, i když jeho význam jako obchodního a průmyslového centra v nedávné době poklesl.

Janov roku 1493 ( Schedelova kronika)

Jako vynikající přirozený přístav v "koleni" (lat. genu) pobřeží bylo město velmi dávno osídleno a nedávné archeologické vykopávky objevily řecké pohřebiště z 5.–4. století př. n. l.s luxusními předměty z Galie, Sicílie a snad i z Řecka. Roku 216 př. n. l. je dobyli a zničili kartaginci, vzápětí je však obnovili Římané, kteří zde měli hlavní opěrný bod v Ligurii. Roku 149 př. n. l. vybudovali Via Postumia, která vedla do Placentie, Cremony a dále na východ. Roku 109 př. n. l. byla vybudována Via Aemilia z Placentie do Říma.

V raném středověku si město vydobylo samosprávu a samostatnost, v 10. století se spojilo s Pisou ke společné obraně proti Saracénům a společně dobyli Sardinii. Už roku 1162 si Janované vybudovali první kolonie na pobřeží dnešního Maroka, ve 13. století otevřeli námořní spojení do Anglie a Flander a zmocnili se velké části obchodu na Iberském poloostrově. Neudržovali velké válečné loďstvo, ale stavěli a dodávali lodi a financovali španělské a portugalské výboje (Kanárské ostrovy, Tenerife). Jejich opěrným bodem v Levantě byl ostrov Chios a postavili řadu pevností na pobřeží Černého moře i podél Eufratu.

Janovské úspěchy ovšem vyvolávaly rivality konkurentů, zejména Pisy a Benátek. Roku 1284 porazili Janované pisánské loďstvo u Melorie (blízko Livorna), o sto let později však utrpěli zdrcující porážku od Benátčanů v bitvě u Chiogge (jižně od Benátek). Janov pak na čas ovládala Francie, později Milán. Koncem 15. století objevili Janované v cizích službách Ameriku: Kryštof Kolumbus ve španělských, John Cabot v anglických. Roku 1528 se janovští občané vzbouřili a pod vedením Andrey Dorii svrhli francouzskou nadvládu a republikánské zřízení pak trvalo do konce 18. století.

Janovská republika se zapojila do války o rakouské dědictví, a to na straně Francie a Španělska. V roce 1746 byl Janov obléhán Rakušany. Od roku 1797 podléhal Janov Francii a po Vídeňském kongresu (1815) patřil k Sardinskému království. Janovan Giuseppe Mazzini udržoval ve městě republikánského ducha, který se projevil v krátké vzpouře roku 1848, roku 1860 se Janov stal součástí Itálie. Ve druhé polovině 19. století zde vznikl těžký průmysl a velké loděnice. Mezi 10. dubnem a 19. květnem 1922 se ve městě sešla Janovská konference, kde zástupci 34 zemí diskutovali o poválečném ekonomickém uspořádání světa.

Ve druhé světové válce bylo město silně poškozeno. Po válce se Janov opět vzmohl a roku 1971 měl přes 800 tisíc obyvatel. Během následující deindustrializace se tento počet snížil o čtvrtinu a město celkově zchudlo a upadalo. Teprve po roce 2004 nastal nový urbanistický rozvoj a historické město bylo obnoveno.

katedrála San Lorenzo
Taddeo di Bartolo: Madona
hrádek Castello d'Albertis

Kostely a kláštery

  • Katedrála sv. Vavřince (San Lorenzo), vysvěcená roku 1118, přestavěná v gotice na přelomu 13. a 14. století, na portálech reliéfy Krista Spasitele se sv. Vavřincem na roštu (románský z 12. století) a Posledního soudu z konce 13. století; na hlavním oltáři socha Panny Marie Královny – patronky Janova; v levé lodi významná renesanční kaple S. Giovanni Battista se sochařskou výzdobou z let 1450–1565; u vchodu nevybuchlý dělostřelecký granát, vypálený na kostel 9. února 1941
  • Kostel San Ambrogio e Andrea, trojlodní bazilika gotického původu, přestavěná jezuity roku 1589, obrazy od Petra Pavla Rubense
  • San Giovanni di Pré, románský kostel sv. Jana Evangelisty s třípodlažní komendou řádu johanitů, založený roku 1180 pro poutníky do Svaté země, v patře doplněn o špitál s lékárnou; po zrušení řádu templářů byl areál rozšířen o jejich protější kostel Santa Fede; od roku 1500 špitální bratrstvo provozovalo dvě oratoře sv. Brigity a sv. Huga; roku 1749 byla část budov proměněna ve sklad a pražírnu kávy; v patrech jsou renesanční fresky a trámové stropy zdobené šablonovou malbou; komenda je nyní sídlem muzea s konferenčními sály
  • Basilica Santa Maria Assunta in Carignano (Nanebevzetí Panny Marie) – největší chrám v Janově, v centru na vrchu Carignano, architekt Galeazzo Alessi, renesanční stavba z let 1552–1605, má čtyři shodné renesanční fasády, interiér barokní, významný prospekt varhan (1660), barokní sochy a malby janovských malířů ze 17. století, mj. Guercino: Stigmatizace svc. Františka
  • Basilica di San Siro ve čtvrti Struppa; trojlodní bazilika benediktinů na románských základech s průčelím z 11. století, přestavěná počátkem 17. a 19. století s freskami z konce 17. století
  • Kostel Santa Maria delle Vigne, založena v hradbě roku 980, věž románská z 11. století, kostel přestavěn v baroku po roce 1646; Taddeo di Bartolo: významná gotická desková malba madony s Ježíškem ze 2.poloviny 14. století;
  • San Donato, románský kostelík z 12. století
  • Sant'Agostino, kostel s bývalým klášterem augustiniánů, jedna z mála v celku dochovaných gotických staveb v Janově, z konce 13. století s typickou dvoubarevnou fasádou z bílého a šedého mramoru a centrálním rozetovým oknem v průčelí
  • San Stefano, nejstarší kostel Janova, založený roku 444, stavba je románská z 11.– 13. století, strážní věž a krypta byzantské; zčásti dostavěn po bombardování z roku 1945 (severní loď); ekumenický chrám vedený pravoslavnou církví
  • San Luca původem románský kostel, v renesanci kolem roku 1589 přestavěný, s hrobkami rodin Grimaldi a Spinola; pozdně barokní fresky
  • San Torpete, drobná centrální stavba, založená v 10. století v městské hradbě, barokní novostavba z roku 1730, malby a štuky Giovanni Carlone,
  • San Filippo Neri barokní kostel s klášterem a oratoří, výborná akustika, hrával zde Nicolo Pagannini

Světské stavby

  • Castello d'Albertis – novogotický hrádek na vrchu Monte Galletto, postavený v letech 1886–92, tvoří jednu z dominant janovského panoramatu
  • Palazzo ducale – dóžecí palác, gotická stavba přestavěná roku 1591 na renesanční sídlo nejvyšší rady města
  • Palazzo reale – dal postavit Stefano Balbi v římském raně barokním stylu, slouží jako galerie (Pinacoteca), dochovány barokní reprezentační sály[p 1]
  • Palazzo Doria-Pamphili, leží západně od hlavního nádraží Principe, renesanční palác rodu Doria z let 1522–29
  • Palazzo Rosso, barokní Červený palác postaven v letech 1671 až 1677, sídlo muzea[p 1]
  • Palazzo San Giorgio, založen roku 1260, od 15. do 18. století sloužil jako banka; fresky na fasádě jsou z počátku 17. století; Marco Polo zde byl vězněn a diktoval zde svou knihu Milion

Opevnění

  • Porta Soprana, gotická městská brána z 12. století se dvěma věžemi na Piazza Dante
  • Porta dei Vacca, městská brána z roku 1160
  • Torre Embriaci, věž z 12. století na stejnojmenném náměstí
  • Maják Lanterna z roku 1543, 117 m vysoký

Náměstí a ulice

  • Porto Antico, starý přístav, nachází se zde promenáda, přístaviště jachet a člunů, nově přestavěné molo s budovami, kde jsou restaurace, kinosály, kongresové budovy. V severní části se nachází největší evropské akvárium Acquario di Genova, odjíždí odtud výletní lodě.
  • Piazza De Ferrari, hlavními stavbami na náměstí jsou budova Opery (Teatro C. Felice), stavba od architekta A. Rossiho z let 1987–1891, Palazzo dell'Accademia Ligustica (Akademie umění), stavba z počátku 19. století, v interiérech je obrazárna a Palazzo della Nuova Borsa (budova Nové burzy) postavená v letech 1907–1911 v eklektickém slohu s bohatě zdobenou fasádou. Dále zde najdeme dóžecí palác (Palazzo Ducale, čelní strana stavby je na blízkém Piazza G. Matteotti) založený ve 13. století, současná stavba je z konce 16. století a domnělý rodný dům K. Kolumba.
  • Via Garibaldi, v ulici se nachází paláce, které si nechali postavit nejbohatší janovské rodiny. Největší a nejvýznamnější je Palazzo Doria Tursi (9) z let 1565–1575, dnes je zde radnice. Dále barokní Palazzo Bianco (11) z poč. 18. století nebo Palazzo Rosso (18) z konce 17. století[p 1]
Giovanni Pisano: Královna Markéta Brabantská vyzdvihována anděli z hrobu, 1313
  • Via XX. Settembre, ulici tvoří monumentální domy v historizujícím a secesním slohu
  • Via Balbi, hlavní ulice propojující nádraží Piazza Principe a staré město. Je zde několik paláců, např. Durazzo Pallavicini z roku 1620, Palazzo Balbi-Senaraga, Palazzo dell'Università z let 1634–1650 s nádvořím a zahradou nebo Palazzo Reale ze 17. století[3][p 1]

Muzea a galerie

  • Museo del mare – Námořní muzeum, sídlí v přístavu; kotví zde kopie lodi Kryštofa Kolumba
  • Museo di storia naturale Giacomo Doria- Přírodovědecké muzeum
  • Galleria Nazionale – v renesančním Palazzo Spinale z konce 16. století
  • Museo di Sant'Agostino – sbírka lombardského sochařství v bývalém klášteře Sant' Agostino, vystavuje mj. fragmenty gotického náhrobku královny Markéty Brabantské, matky českého krále Jana Lucemburského, který tesal Giovanni Pisano (1313)
Městské části

Janov se skládá z 9 městských částí, tyto městské části dále tvoří jednotlivé čtvrti.

  • I. Centro-Est (7,07 km2, 91 400 obyvatel) – Pré, Molo, Maddalena, Oregina, Lagaccio, San Nicola, Castelletto, Manin, San Vincenzo, Carignano
  • II. Centro-Ovest (4,85 km2, 66 630 obyvatel) – Sampierdarena, Campasso, San Teodoro, San Bartolomeo
  • III. Bassa Val Bisagno (7,9 km2, 78 790 obyvatel) – San Fruttuoso, Marassi, Quezzi
  • IV. Media Val Bisagno (41,8 km2, 58 740 obyvatel) – Staglieno, Sant'Eusebio, San Gottardo, Molassana, Struppa
  • V. Valpolcevera (33,3 km2, 62 490 obyvatel) – Borzoli, Fegino, Certosa, Rivarolo, Teglia, Begato, Bolzaneto, Morego, San Quirico, Pontedecimo
  • VI. Medio Ponente (18,9 km2, 61 810 obyvatel) – Sestri, Cornigliano, Campi
  • VII. Ponente (75,1 km2, 63 030 obyvatel) – Crevari, Voltri, Palmaro, Prà, Pegli, Multedo
  • VIII. Medio Levante (5,7 km2, 61 760 obyvatel) – Foce, Brignole, Albaro, San Martino, San Giuliano, Lido, Puggia
  • IX. Levante (36,6 km2, 66 160 obyvatel) – Sturla, Quarto, Quinto, Nervi, Sant'Ilario, Bavari, San Desiderio, Borgoratti

Počet obyvatel

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Other Languages

Copyright